Proč zlato není tak docela bezpečnou investicí a proč to zase tak moc nevadí

Jakmile začnou akciové trhy klesat, okamžitě se vyrojí davy odborníků doporučujících investici do zlata. Přitom ještě před pár lety by si o něj spousta z nich ani neopřela koloběžku (navíc lze s úspěchem pochybovat, že vůbec něco o zlatu věděli). Jenže časy se mění, zlato je po obrovském nárůstu ceny v kurzu. A to mu také přináší problémy.

Zlato je v oblasti investic vnímáno jako bezpečný přístav (safe haven), kam se uchýlíte, když se naplno rozbouří už tak neklidné vody akciových trhů. Proč vlastně? Kvůli tomu, že si drží svou hodnotu i v hospodářsky obtížných dobách? To by byla argumentace kruhem, protože hodnotu si drží proto, že po něm neklesá poptávka. A my potřebujeme odpověď na to, proč po něm poptávka neklesá, tedy proč do něj lidé vkládají důvěru.

Důvod je pochopitelně prostý a vychází z toho, proč se zlato v minulosti stalo nejrozšířenější komoditní měnou. Jenže v poslední době (dejme tomu několika málo let) se u zlata rozšířila poptávka z ryze investičních důvodů bez jakékoliv souvislosti s tím, kvůli čemu se poptává tradičně. Zlato se stalo investičním hitem, nebojím se říct, číslo jedna. Ale cesta k popularitě byla trnitá.

Ve Spojených státech bylo občanům zakázáno vlastnit zlato až do roku 1975 (zákonem z roku 1933; vlastnictví zakázal všemi milovaný spolustrůjce hospodářské deprese Roosevelt, který si rovněž na základě stejného zákona zahrál na komunistu, kterým ve skutečnosti byl, a pro jistotu lidem zlato rovnou zkonfiskoval). I u zlata samozřejmě platí, že jeho cenu určuje nabídka a poptávka. A poptávka nebyla od začátku 80. let nijak excelentní, zatímco nabídka soustavně rostla a od konce 70. let do roku 2001 se zdvojnásobila, takže zlato dvacet let v podstatě soustavně klesalo. Není divu, po definitivním rozpadu posledních zbytků zlatého standardu (1971) přestal být o zlato zájem (s výjimkou inflačních 70.let s vrcholem v roce 1980). Zlato se považovalo za relikt minulosti, který do krásného nového světa papírových peněz nepatří.

Ještě v roce 2001 se zlato prodávalo za méně než 300 dolarů za unci (průměrná cena dosáhla 271 dolarů). Jaká je cena dnes, všichni víme. Poptávka po zlatu vzrostla s prasknutím bubliny na technologickém akciovém trhu Nasdaq. Od té doby zlato převálcovalo globální akciové trhy na celé čáře bez ohledu na to, v jaké fázi hospodářského cyklu se zrovna ekonomiky nacházely. Od roku 2001 je zlato v trvale rostoucím trendu a od té doby se zhodnotilo o více než 500 procent (neboli šestkrát)!

Zlato se stalo mánií, chtěli ho děda, babička, máma, táta, sourozenci, děti, vnuci a vnučky a dokonce i centrální banky. Kdo ho ale chtěl úplně nejvíc, to byly a stále jsou hedgeové fondy. A zde narážíme na první kámen úrazu. Vzhledem k tomu, že se zlato obchoduje s poměrně vysokým pákovým efektem, hrozí s poklesem cen akcií i velké výprodeje na zlatě, protože fondy potřebují hotovost a likvidují své pozice. To zase vede k margin calls u dalších investorů a ti zpravidla pozici raději uzavírají. Tenhle scénář jsme viděli v uplynulých měsících už několikrát. Vysoká poptávka s sebou proto přináší velkou volatilitu a riziko rychlého poklesu ceny (ale i růstu).

Dalším faktorem, na který je třeba dávat pozor, je samotná nabídka zlata, resp. jeho produkce. Těžba zlata letos poroste čtvrtým rokem v řadě (očekává se nárůst o 3 %) a měla by tak potřetí v řadě překonat rekord (těžební rekord z roku 2001 byl poprvé překonán v roce 2010). S nárůstem ceny zlata se logicky důlním společnostem vyplácejí větší investice do průzkumu a otevírání nových dolů. A tak také těžaři činí. Tento trend se dá očekávat i v dalších letech.

Třetím významným faktorem je dosavadní nárůst ceny zlata, který lze považovat za příliš rychlý, byť je to subjektivní. Zlato roste soustavně už 12 let a dosáhlo průměrného ročního růstu více než 16 %. Při takto rychlém růstu naráží na obavy některých investorů z cenové bubliny (byť proti technologické bublině byl nárůst zlata spíše chudým příbuzným). Nicméně tyto obavy reálně panují.

Zlato se dlouhodobě jeví jako spolehlivá investice. I u ní ale platí, že je dobré vstupovat do vlaku, který stojí na zastávce a teprve se rozjede. Protože pokud byste vstoupili do již rozjetého vlaku, mohlo by se lehce stát, že se vám z něj nepodaří včas vyskočit, až bude s nefunkčními brzdami sjíždět do propasti (jak jsme již viděli, zlato může v krátké době ztratit ze své tržní ceny několik set dolarů). A tak ačkoliv v uplynulém desetiletí bylo skoro jedno, kdy jste do vlaku se zlatem naskočili, v tom současném desetiletí to asi tak úplně jedno nebude. Zlato jednoduše není tak bezpečnou investicí, jak se může zdát, ale i tak bude lepší investicí než cokoliv jiného, protože nás čekají léta měnových infuzí a hospodářské stagnace.