10.09.2022 21:56
16. října začíná v Číně klíčová událost domácího i mezinárodního významu: sjezd komunistické strany. Proč je tato událost tak důležitá nejen pro Čínu, ale pro celý svět, se pokusím ukázat ve stručném vláknu.
Veškerá politická moc náleží v Čínské lidové republice jedné straně. Ani levé, ani pravé, ale komunistické (straně Číny). Strana tak vykonává prostřednictvím „svých“ orgánů zákonodárnou i výkonnou moc (ovládá i soudy), což znamená, že je často obtížné oddělit od sebe vládu země a stranu jako takovou: mocenské struktury jsou navzájem propojené. Zákonodárnou moc v tomto textu záměrně opomíjím s jednou připomínkou: strana je vnímána jako „ta nad zákonem“, nemusí se zákony řídit, protože je sama určuje. Věnovat se budu pouze Sjezdu.
Sjezd komunistické strany se koná vždy jednou za 5 let (tak je tomu od roku 1982, vždy v říjnu či listopadu). Určuje směřování strany, a tím pádem i státu, v dalším pětiletém období. Sjezdu se letos zúčastní 2300 delegátů z celé Číny vybraných z 95 milionů členů strany. O delegátech se hlasuje na úrovni 38 volebních jednotek (typicky se hlasuje na regionálních kongresech o kandidátech, kteří prošli náročným schvalovacím procesem). I po svém zvolení jsou ještě lustrováni kvalifikační komisí. Dbá se nejen na politickou „čistotu“, ale i na to, aby se delegáti rekrutovali ze všech společenských vrstev, demografických skupin, profesí, musí být zastoupeny všechny regiony země, atd.
Schéma struktury stranického vedení KSČ
Těchto 2300 delegátů v říjnu zvolí nejvyšší vedení strany, ústřední výbor, složený ze zhruba 350 osob (počty se různí). Zhruba 200 osob jsou plnohodnotní členové, zbývajících 150 osob jsou členové s tzv. poradním hlasem, kteří se účastní zasedání, mohou se vyjadřovat k návrhům, plní funkci náhradníků a čekají na povýšení na plnohodnotné členství. Je potřeba zmínit, že historicky je ve straně obvyklý postupný a pozvolný kariérní růst, není obvyklé, aby někdo přeskočil nějaký stupeň v kariérním postupu (Xi Jinping nicméně něco takového s oblibou dělá, aby si tak upevnil své postavení, viz např. skandální postup Cai Qiho; nic nevypovídá o cílech antikorupčních čistek Xi Jinpinga víc než tyto nečisté „zákulisní“ praktiky současného prezidenta).
Systém řízení strany je založen na konsensu, což je velice důležitá věc. Teprve když se nepodaří prosadit konsensus, přichází na řadu hlasování. Z toho důvodu se celá řada věcí předjednává, včetně toho, kdo má zasednout v ústředním výboru. O složení (patrně, přesné informace nejsou dostupné) nadcházejícího vedení strany rozhoduje politbyro, které je aktuálně u moci (v rámci dodržování hierarchie postupu a rozložení moci ve straně však mají někteří straničtí funkcionáři své místo jisté, zejména guvernéři provincií).
Klíčovým orgánem z hlediska řízení strany, potažmo i celé země, je Politbyro ústředního výboru. Tvoří ho 25 osob (může se drobně lišit) a formálně je podřízeno ústřednímu výboru. Fakticky je to ale politbyro, které je nositelem moci a nejvyšším výkonným orgánem strany. Členy politbyra formálně volí ústřední výbor, ale reálně se o jeho složení rozhoduje na neformálních schůzkách členů současného a minulých politbyr strany. Celý proces obvykle začíná v letovisku Beidaihe a pokračuje až do začátku sjezdu v říjnu či listopadu. Členy jsou bez výjimky pouze nejvýše postavení a nejvlivnější činitelé strany, generální tajemník strany, premiér a vicepremiéři Státní rady (čínské vlády), tajemníci stranických organizací a předsedové klíčových komisí (včetně vojenských).
Mezi zasedáními pak řídí stranické záležitosti Stálý výbor politbyra složený ze 7 osob (opět se může lišit) – všichni musí být zároveň členy Politbyra. Jde o 7 nejmocnějších politiků v zemi. V čele stálého výboru je generální tajemník strany, dnes Xi Jinping. Generálního tajemníka volí ústřední výbor a mělo by se jednat o některého z členů stálého výboru politbyra (zcela v souladu s logikou kariérního postupu). Generální tajemník se automaticky stává nejen členem politbyra (potažmo i stálého výboru), ale také prezidentem země a předsedou obou ústředních vojenských komisí (strany a státu). Jedná se tak o zdaleka nejmocnějšího politika v zemi.
Vzhledem k silnému personálnímu propojení mezi politbyrem a orgány státní moci hraje politbyro (a stálého výboru) ve směřování země zcela zásadní roli. Proto je mimořádně důležité i složení politbyra a stálého výboru. Při obsazení pozic v politbyru přitom platí určitá neformální pravidla, dodržovaná v minulosti. Jedná se především o věkové omezení (zvoleni mohou být nekompromisně pouze politici, kteří nepřekročili věk 68 let). Ze současného politbyra tak jen kvůli věku zmizí zhruba polovina jeho současných členů, u stálého výboru se to týká dvou osob.
Xi Jinping v rámci svých osobních a politických ambicí prosadil v roce 2018 změnu ústavy, z které zmizelo ustanovení o omezení funkce generálního tajemníka (= prezidenta) na 2 období (nikoliv 2 po sobě, ale celkem). Bývalo dobrým zvykem, že si prezident vybral svého nástupce a ten se na tuto funkci připravoval. Xi Jinping ani toto „pravidlo“ nedodržel, a tak se dá očekávat, že bude pokračovat ve funkci generálního tajemníka i ve třetím funkčním období, ačkoliv to nikdy nepotvrdil. Celých deset let si upevňoval moc ve straně, v první řadě prostřednictvím dalekosáhlé antikorupční kampaně, v jejímž rámci odstranil ze strany celou řadu vlivných konkurentů (vzhledem k tomu, že strana funguje na principu „zákulisních“ jednání a silnému propojení mezi stranou, státními bankami a obřími státními podniky je možné z korupce obvinit v podstatě každého člena strany na významné pozici). Z řečeného také vyplývá, že strana rozhodně není homogenním celkem, ve kterém všichni ochotně přikyvují tomu, co řekne generální tajemník (tenhle dojem vychází opět především z toho, že strana ve svých orgánech vždy snaží dosáhnout konsensu a navenek tudíž vystupuje mimořádně konzistentně). Uvnitř strany však působí různé frakce a zájmové skupiny.
Ze současného Politbyra končí na pozici premiéra Li Keqiang, dvojka Xi Jinpinga a nástupce předposledního čínského prezidenta Hu Jintaa. Ačkoliv Li veřejně plně podporuje současného prezidenta celých 10 let, kdy stál v čele vlády, je zástupcem liberálního křídla strany (Li by se mimochodem mohl stát předsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, a tím pádem by mohl pokračovat i v Politbyru a Stálém výboru). Na pozici premiéra se počítá buď s Wang Yangem, nebo s Hu Chunhuem (stát se ovšem může cokoliv). Oba spojují dvě věci: byli stranickými tajemníky v provincii Guangdong a mají liberální názory. Stejně jako Li však oficiálně plně podporují prezidenta (ostatně, jinak by na pozici premiéra mohli zapomenout). O Hu Chunhuovi se dokonce mluví jako o nástupci Xi Jinpinga a to navzdory tomu, že podobně jako Li Keqiang vyšel z Mladých komunistů (oba byli jejich předsedy), jejichž vlivu se Xi Jinping obává.
Co je potřeba sledovat, je míra, v jaké se prezidentovi podaří Politbyro doplnit o své stoupence, především z řad funkcionářů z provincií Zhejiang a Fujian (kde působil v minulosti jako guvernér a těší se zde neotřesitelné podpoře). Pokud se mu nepodaří dominantně ovládnout svými přívrženci politbyro a stálý výbor, bude to signál, že jeho postavení ve straně není tak pevné, jak se ještě do začátku tohoto roku zdálo. Postavením Xi Jinpinga mohly otřást nezvládnutý Covid-19 a z toho vyplývající hospodářské problémy Číny, včetně aktuálních otřesů realitního trhu. Pro další vývoj Číny je z mého pohledu složení Politbyra věcí zásadního významu. Xi potřebuje mít opozici, aby nevládl autoritativně a mohl nekontrolovaně prosazovat svou vizi socialismu (která je vůči soukromému sektoru výrazně nepříznivější, než tomu bylo v minulosti). To je v tuto chvíli zřejmě maximum, jakého lze dosáhnout. Cokoliv navíc bych považoval za zázrak.
